ABC zrcadla - jak vypadá proces výroby zrcadel
Zrcadla v průběhu let
Pohled do zrcadla nikoho nepřekvapí, jsou dnes prakticky všude a již dávno se staly nedílnou součástí našeho každodenního života. Jsou však mnohem starší, než byste si mysleli. V době kamenné, kdy probíhala první etapa vývoje našeho druhu, lidé vyráběli primitivní zrcadla z leštěných kamenů. Jak však správně tušíte, neodrážely věrně realitu, a tak bylo rozhodnuto je dále vylepšovat a jejich vývoj trval řadu let. Ve starověku se začaly používat leštěné kovy jako bronz, olovo a stříbro a používaly se až do středověku, ale stále to nebyl požadovaný efekt. Kolem 13. století si začala získávat oblibu skleněná zrcadla, která se sice objevila v Římě v 1. století našeho letopočtu, ale tehdy nevzbuzovala tolik pozornosti a byla na dlouhá léta zapomenuta.
Zvláštním momentem v historii zrcadel bylo přidání slitin rtuti do zrcadel, což umožnilo vytvoření ještě průhlednějšího skla. Tato myšlenka začala v Benátkách a znamenala, že zrcadlo na jedné straně odráželo vše před sebou a na druhé straně fungovalo jako okno.
Tak vznikla dnes známá benátská zrcadla, která těšila davy na francouzském dvoře v dobách Ludvíka XIV., díky němuž se Francie v 17. století do zrcadel zamilovala a převzala titul předního výrobce zrcadel. V té době byly velmi drahým doplňkem a ne každý si je mohl dovolit. Teprve časem, kdy se začala vyrábět sériově a ve velkém, se jejich cena stala dostupnější a samotná zrcadla se objevila ve všech domech a bytech.
Současná výroba zrcadel
Zrcadla mají tedy dlouhou historii a způsob jejich výroby se v průběhu let mnohokrát změnil a nyní vypadá úplně jinak. Dnešní zrcadla se vyrábějí především z plaveného skla, které musí mít dokonale hladký a nezkreslený povrch. Jakékoli nedokonalosti by mohly ovlivnit odražený obraz, takže by byl nespolehlivý. Suroviny použité k jeho výrobě se roztaví v peci a poté se rovnoměrně nalijí do hladkého povrchu, který se následně ochladí.
Když je příslušná skleněná tabule připravena, je omyta speciálními chemickými sloučeninami a poté je aplikován reflexní reflexní povlak. Nejčastěji se k tomu používá stříbro, ale můžete se setkat se zrcátky, ve kterých byl použit například chrom. Na závěr je na zrcadlo umístěna ochranná vrstva, v minulosti se k tomu používala měď a olovo, ale v dnešní době se od tohoto řešení z ekologických důvodů upouští. Proti poškození a stárnutí je dnes chrání speciální laky, které jsou nejen šetrnější k životnímu prostředí, ale prokazatelně mají velký vliv na pevnost zrcadel a zároveň je chrání před vlhkostí a vysokými teplotami.
Jednoduše řečeno, zrcadlo se skládá ze tří hlavních částí: ploché skleněné tabule, reflexního povlaku a dvojité ochranné vrstvy. Konečným výsledkem je zrcadlo v podobě, kterou známe dnes.
Naše zrcadla
Naše zrcadla mají sklo tloušťky 4mm, jsou evropské výroby, bez příměsí olova a mědi. Námi používané tabule jsou oproti často nabízenému standardu „levné čínské“ vyrobeny z vysoce kvalitní suroviny, rezignace na škodlivé materiály, jako je olovo, je nejen zprůhlednila, ale také propouštěla více světla a zaručovala věrnější reprodukce a odraz barev.
Modely dostupné v našem katalogu a modely na zakázku jsou vyráběny s velkou péčí z vysoce kvalitních materiálů a lze je vyrobit až do velikosti 200x300 cm, nebo v případě kulatých zrcadel: do průměru 200 cm. Díky tomu mohou vypadat skvěle na velkých stěnách a ve velkých otevřených prostorách, které se často vyskytují například v loftových a industriálních výzdobách.
Doporučená zrcadla:
Novinky:
Většina lidí, kteří bydlí v panelovém domě nebo ve starší zástavbě, dobře ví, co znamená nedostatek místa v koupelně. Vybavit takovou místnost – to byla po desetiletí velká výzva. Typické panelákové koupelně, tedy umakartovému bytovému jádru známému z bytů ze 60. až 80. let, paradoxně dominovala těžká vana, k níž patřila baterie s hadicí a sprchový závěs.
Poslední roky se v zařizování interiérů nesly ve znamení návratu k přírodě. Týká se to materiálů, ale stejně tak barev i tvarů. Objevily se organické formy a vzory inspirované přírodou, s plynulými liniemi, které na ni odkazují a vytvářejí klidnou, harmonickou atmosféru. Zároveň dodávají prostoru trochu hloubky a dynamiky s prvkem pohybu. K takovým formám patří i vlny.
Hluboká a tmavá, ale zároveň elegantní – taková je lahvově zelená. Na druhé straně stojí jemné, neutrální a světlé, avšak neméně elegantní béžové odstíny. Oba tóny patří ke klasice, působí stylově a nepodléhají vlnám módy, a co víc, v interiéru tvoří dvojici, která je téměř dokonalá.
Volně stojící vana patří již několik let k nejcharakterističtějším prvkům moderního koupelnového designu. Je to řešení, které okamžitě dodává prostoru osobitý charakter a evokuje domácí spa – místo skutečného odpočinku a regenerace. Koupelna s volně stojící vanou přitom nemusí být obrovská ani vyhrazená výhradně luxusním apartmánům.
Koupelna zůstávala po dlouhá léta nejkonzervativnější místností v domě, v níž vládla bílá, chladné odstíny šedé a bezpečná béžová. Stále častěji ji však vnímáme jako soukromou zónu odpočinku, která může mít vlastní charakter a náladu, místo aby připomínala sterilní interiér z katalogu.
Geometrie patří k základním pojmům interiérového designu. Vztahuje se k základním architektonickým formám – konstrukci, tvaru a uspořádání budov i jednotlivých místností – a stejně tak k jejich vybavení: nábytku a dalším prvkům výzdoby. Tvary nás obklopují všude. Geometrické tvary se od ostatních odlišují tím, že jsou rozpoznatelné a matematicky měřitelné – na rozdíl od obtížně definovatelných organických forem.
Kašmír patří k nejluxusnějším a zároveň nejdražším druhům vlny na světě. To je význam, který se tomuto slovu přisuzuje především, ve světě módy a bydlení však stále častěji označuje také konkrétní barevnost. Jde o odstíny spjaté s přírodou, podobně jako samotná vlákna z kozí podsady. K přírodě odkazují i organické tvary – připomínají mořské vlny, skvrny a kaluže, mraky, rostlinné i kamenné formy.
Hnědá je klasikou mezi barvami. Je teplá, zemitá a nabízí celou škálu poloh od světlé pískové až po tmavě čokoládovou. Podobně je na tom růžová, která ovšem ve své nejklasičtější podobě zůstává tónem krásným a zároveň rozporuplným. Malé holčičky ji milují, dospívající dívky odmítají, dospělé ženy se k ní rády vracejí a muži ji dlouho považovali za nemužnou, ačkoli podle mnohých se jí opravdový muž bát nemusí.
Malé nebo úzké místnosti, chybějící okno a šero – v takových prostorách se člověk nemusí cítit příliš příjemně. Často se to týká koupelen a předsíní, kde ovšem obvykle bývá zrcadlo, a s ním i celá řada možností. Nejde přitom ani tak o dekoraci jako spíš o to, jak prostor vnímáme. Zrcadla dokážou místnost opticky zvětšit, rozšířit a nechat ji působit vyšším dojmem, zlepšit její proporce a vyrovnat nepříznivé rozměry.