Eklektický styl bydlení – jak kombinovat různé styly, aby interiér působil uceleně?
Eklektismus bývá dnes vnímán jako pohodlná výmluva pro interiér, v němž se prostě sešel nahodilý nábytek. Je to nedorozumění, protože eklektický styl nespočívá v nerozhodnosti, ale ve vědomém spojování prvků z různých epoch a estetik. Pojem je dobře známý z architektury, kde eklektismus označoval spojování několika historických slohů v rámci jedné stavby. Dnes se používá i v souvislosti se zařizováním interiérů.
Jedním z nejdůležitějších rozdílů mezi povedeným a nepovedeným eklektismem je to, zda je v kombinaci jasně vidět záměr. Eklektický interiér dává obrovský prostor pro kreativitu, vyžaduje však také cit a několik zásad, díky nimž se zdánlivě nesourodé předměty spojí v ucelenou kompozici a nepůsobí jako nahodilá sbírka.
Čím se vyznačuje eklektický interiér?
Tento styl se vyznačuje především mícháním. V jedné místnosti se setkává nábytek z různých epoch, materiály odlišného charakteru a doplňky, které by v klasickém pojetí nikdy nestály vedle sebe. Vedle moderní, jednoduché pohovky se objeví secesní křeslo, industriální lampa sousedí s měkkým kobercem a v regálu stojí rodinné památky i současné designové předměty. Tento styl nemá pevná pravidla o tom, co se smí kombinovat, vyžaduje však dodržení několika zásad, které pomáhají zachovat soudržnost – o nich ale za chvíli.
Druhým rysem je osobitý charakter interiéru. Eklektický domov obvykle vypráví příběh svých obyvatel prostřednictvím předmětů přivezených z cest, zděděné komody nebo abstraktního obrazu koupeného impulzivně. Právě proto je těžké ho okopírovat z katalogu – vzniká po vrstvách, v průběhu let, a tím se liší od interiéru navrženého od začátku do konce v jediném stylu.
Zásada, bez níž se eklektismus mění v chaos
Klíčem je ústřední motiv – prvek, který se opakuje v celé místnosti a spojuje rozmanitost v harmonický celek. Nejčastěji tuto roli plní barva: stačí, když se jeden odstín vrací v čalounění, koberci a rámu grafiky, a oko vnímá interiér jako uspořádaný, přestože jednotlivé kusy nábytku pocházejí ze zcela odlišných epoch. Stejně dobře může být motivem materiál, například mosaz, která se opakuje na lampě, úchytkách a rámu obrazu, nebo opakující se tvar.
Druhá zásada se týká poměru mezi rozmanitostí a soudržností. Osvědčuje se přístup, kdy je většina interiéru laděna v klidné, neutrální paletě a odvážné, kontrastní prvky tvoří menšinu. Stěny a velké plochy v tlumených barvách pak fungují jako pozadí galerie: umožňují vyniknout tomu, co má skutečně přitahovat pozornost. Když všechno křičí stejně hlasitě, mizí hierarchie a vzniká dojem nepořádku.
Jak kombinovat nábytek z různých epoch?
Při míchání nábytku je dobré začít jedním prvkem, který bude výchozím bodem – obvykle je jím pohovka nebo velký stůl. Kolem něj se přidávají předměty jiného původu: retro nábytek ze šedesátých let, dřevěný nábytek s řemeslným charakterem, samostatná židle v duchu vintage. Dobrým způsobem, jak zmírnit rozdíly, je společný jmenovatel v podobě druhu dřeva nebo podobné výšky nábytku, díky čemuž kombinace působí záměrně.
Při takovém míchání se hodí zásada „staré vedle nového“. Samotná starožitná komoda obklopená výhradně dalšími starožitnostmi vytváří stylizovaný interiér, postavená vedle minimalistické vestavby však začne působit jako akcent a získá na výrazu. Tento kontrast je podstatou eklektismu: nejde o to, aby se všechno k sobě hodilo, ale aby byly rozdíly čitelné a záměrné.
Barvy, textury a textilie
V eklektickém interiéru hraje obrovskou roli textura, protože umožňuje budovat hloubku bez přidávání dalších barev. Hrubý len vedle hladkého sametu, drsná keramika u lesklého skla, vlněný koberec na dřevěné podlaze – takové kombinace způsobí, že ani tlumená paleta nepůsobí nudně. Textilie jsou tu ostatně nejpraktičtějším nástrojem, protože polštáře, přehozy či závěsy lze měnit bez rekonstrukce a zkoušet, kolik rozmanitosti interiér unese.
Vzory je dobré dávkovat podle stejné logiky jako barvy. Jeden výrazný motiv – geometrický koberec nebo květinová tapeta na jedné stěně – zcela postačí a zbytek je lepší udržet v klidnějším duchu. Chceme-li zkombinovat dva vzory, snáze je sladíme, když mají společnou barvu nebo se výrazně liší měřítkem, protože pak spolu nesoupeří o pozornost.
Eklektický obývací pokoj – kde začít?
Nejsnáze se tímto způsobem zařizuje obývací pokoj, protože tato místnost ze své podstaty spojuje mnoho funkcí a kusů vybavení. Je dobré začít upřímnou odpovědí na otázku, které styly máme skutečně rádi: skandinávský styl přináší světlost a jednoduchost, boho přírodní materiály a uvolněnost, glamour lesk a dekorativnost, industriální styl syrovost kovu a cihel a art deco geometrické vzory a ušlechtilé povrchy. Praxe ukazuje, že nejlepší je kombinovat dva, maximálně tři z těchto stylů – při větším počtu je těžké udržet soudržnost.
Dalším krokem je hierarchie. Vyplatí se rozhodnout, co bude hlavním hrdinou místnosti: efektní pohovka, obraz, nebo třeba právě velké zrcadlo. Ostatní by mu mělo ustoupit. Interiér, v němž každý předmět bojuje o prvenství, po několika dnech unavuje; ten, v němž je jeden výrazný akcent a několik podpůrných detailů, zůstává zajímavý mnohem déle a bývá přitom překvapivě útulný.
Jaké zrcadlo se hodí do eklektického interiéru?
Zrcadlo je v rámci eklektického stylu mimořádně vděčným prvkem, protože dokáže plnit dvě různé role a je na nás, kterou mu přidělíme. Pokud se v místnosti už hodně děje – výrazné vzory, nábytek z několika epoch, sytá barevnost – lépe se osvědčí klidná zrcadlová plocha: bez rámu nebo s jednoduchým, geometrickým obrysem. Takový model zklidňuje kompozici, odráží světlo a nevnáší do už tak bohatého uspořádání další dekorativní motiv.
Opačně působí zrcadlo v roli akcentu. Když je interiér tlumený a chybí mu charakter, může se právě ono stát hlavním akcentem místnosti. Zde je dobré přizpůsobit rám stylu, který chceme zdůraznit: rám ve zlatém provedení podtrhne motiv glamour a art deco, strohá čerň ladí s industriálním kovem a zrcadla s příčkami, připomínající okenní dělení, vnesou atmosféru loftu nebo starého činžovního domu. Do interiérů s nádechem vintage se dobře hodí vintage zrcadla s jemnou patinou a lehce kouřovým, nerovnoměrným odrazem, která od prvního okamžiku vypadají, jako by tam visela celá desetiletí.
Samostatnou kapitolou jsou organické tvary – měkké, nepravidelné obrysy, které zmírňují strohost nábytku s rovnými liniemi a skvěle propojují styly, jež se jinak těžko snášejí, protože nepatří jednoznačně k žádné epoše. Rámy našich zrcadel vyrábíme z MDF desky a ze dřeva v mnoha barevných provedeních a zrcadlovou plochu lze vybrat z více než deseti variant, od klasické stříbrné po tónované nebo s vintage patinou. Díky tomu je snazší přizpůsobit zrcadlo konkrétní kombinaci, místo abychom hledali hotový model, který se k ní bude náhodou hodit.
Nakonec praktická otázka, na kterou se často zapomíná: záleží na tom, co zrcadlo odráží. Pověšené naproti oknu interiér prosvětlí, ale namířené na přeplněný kout pokoje znásobí dojem nepořádku – a v eklektickém obývacím pokoji k tomu není daleko. Je také dobré pamatovat, že jedno velké zrcadlo obvykle působí lépe než několik malých rozesetých po stěnách, pokud z nich ovšem nevytváříme vědomou kompozici. Jako výrobce zhotovujeme zrcadla na míru, takže formát lze přizpůsobit konkrétní stěně. K vybraným modelům lze zvolit také LED podsvícení, které se dobře uplatní mimo jiné v koupelně nebo předsíni.
Shrnutí
Eklektický přístup k bydlení odměňuje odvahu, ale jen tehdy, když ji provází důslednost. Stačí jeden ústřední motiv, klidné pozadí a vědomá hierarchie, aby nábytek z různých epoch přestal mezi sebou bojovat a začal tvořit harmonický celek. Zbytek už je potěšení ze sbírání – předmětů, které něco znamenají, i takových, které se nám prostě líbí. Zrcadlo bývá v tomto uspořádání nejvíce podceňovaným prvkem, přestože dokáže zklidnit příliš bohatou kompozici i dodat charakter interiéru, kterému chybí.
Doporučená zrcadla:
Zprávy:
Eklektismus bývá dnes vnímán jako pohodlná výmluva pro interiér, v němž se prostě sešel nahodilý nábytek. Je to nedorozumění, protože eklektický styl nespočívá v nerozhodnosti, ale ve vědomém spojování prvků z různých epoch a estetik. Pojem je dobře známý z architektury, kde eklektismus označoval spojování několika historických slohů v rámci jedné stavby. Dnes se používá i v souvislosti se zařizováním interiérů.
Po letech nadvlády chladné šedé se béžová barva vrátila do koupelen a nic nenasvědčuje tomu, že by měla brzy ustoupit. Důvod je prostý: dodává místnosti teplo, neunavuje oči a pracuje se s ní mnohem snáz než se sytými barvami. Béžovou koupelnu přitom mnozí neprávem považují za nudnou, i když v praxi vše závisí na tom, kolik je v ní odstínů, textur a promyšlených doplňků.
Volba mezi koupáním ve vaně a sprchováním závisí na mnoha okolnostech, například na velikosti místnosti a dostupném prostoru, ale také na osobních preferencích včetně životního tempa. První dva faktory často brání umístění vany, pokud koupelna není příliš velká. Existují však způsoby, jak takový prostor uspořádat, o čemž si můžete přečíst v článku malá koupelna s vanou. Mnoho lidí naopak dává přednost sprše, nebo alespoň spojení obou funkcí. Pokud máme samostatný sprchový kout, bývá takový interiér obvykle označován jako moderní. Možná proto, že se pojí s rychlou sprchou, která nejčastěji vyplývá z pragmatismu a městského shonu. Takové řešení vyhovuje zaneprázdněným lidem a zároveň nezabírá mnoho místa. Průhledné sklo navíc opticky zvětšuje prostor, protože nepředstavuje pro oči vizuální bariéru. Jak tedy zařídit moderní koupelnu se sprchovým koutem, z jakých možností lze vybírat a jaký typ sprchového koutu zvolit do vaší koupelny?
Zrcadlo už dávno neplní v domácnosti jen užitkovou funkci, protože vedle každodenní praktičnosti stále častěji určuje i náladu a charakter celého interiéru. Hodně přitom záleží na světle, protože ani ta nejkrásnější zrcadlová plocha neukáže všechny své přednosti, když chybí dobře zvolené nasvícení. Právě proto se zrcadlo s nástěnným svítidlem stalo řešením, které spojuje dekorativní nástěnnou lampu s praktickým nasvícením místa u zrcadla a zároveň pomáhá vyhnout se chladnému, technickému vzhledu. V tomto průvodci vysvětlujeme, jak vybrat svítidlo nad zrcadlo nebo vedle něj, v jaké výšce ho namontovat, jakou barvu světla a žárovku zvolit, a na závěr představujeme dvě naše nejnovější zrcadla, SOLIS OASIS a SOLIS BELLEZA, která zákazník dostává v sadě s bočním nástěnným svítidlem montovaným vedle zrcadla.
Většina lidí, kteří bydlí v panelovém domě nebo ve starší zástavbě, dobře ví, co znamená nedostatek místa v koupelně. Vybavit takovou místnost – to byla po desetiletí velká výzva. Typické panelákové koupelně, tedy umakartovému bytovému jádru známému z bytů ze 60. až 80. let, paradoxně dominovala těžká vana, k níž patřila baterie s hadicí a sprchový závěs.
Poslední roky se v zařizování interiérů nesly ve znamení návratu k přírodě. Týká se to materiálů, ale stejně tak barev i tvarů. Objevily se organické formy a vzory inspirované přírodou, s plynulými liniemi, které na ni odkazují a vytvářejí klidnou, harmonickou atmosféru. Zároveň dodávají prostoru trochu hloubky a dynamiky s prvkem pohybu. K takovým formám patří i vlny.
Hluboká a tmavá, ale zároveň elegantní – taková je lahvově zelená. Na druhé straně stojí jemné, neutrální a světlé, avšak neméně elegantní béžové odstíny. Oba tóny patří ke klasice, působí stylově a nepodléhají vlnám módy, a co víc, v interiéru tvoří dvojici, která je téměř dokonalá.
Volně stojící vana patří již několik let k nejcharakterističtějším prvkům moderního koupelnového designu. Je to řešení, které okamžitě dodává prostoru osobitý charakter a evokuje domácí spa – místo skutečného odpočinku a regenerace. Koupelna s volně stojící vanou přitom nemusí být obrovská ani vyhrazená výhradně luxusním apartmánům.
Koupelna zůstávala po dlouhá léta nejkonzervativnější místností v domě, v níž vládla bílá, chladné odstíny šedé a bezpečná béžová. Stále častěji ji však vnímáme jako soukromou zónu odpočinku, která může mít vlastní charakter a náladu, místo aby připomínala sterilní interiér z katalogu.